Dost bylo vzorových Kodaní, Vídní a Amsterdamů! Podívejme se nyní směrem k polárnímu kruhu do Reykjavíku, nejsevernějšího hlavního města celé planety. Jak to Islanďanům šlape, co vítr, kosa a předpisy?
Na rovinu, v Reykjavíku je Brňákovi vážně kosa, a VIV (vyje*aný islandský vítr) ho nelítostně šikanuje celou dobu a žene jej do hospod s ultradrahým pivem, oproti kterému je Starobrno králem zlatých moků. Nenecháme se ale odfouknout a jdeme na průzkum, existuje v Reykjavíku cyklodoprava, a pokud ano, jaká je?
Ano, existuje! V Reykjavíku ale je podíl automobilistů naprosto dominantní. To však lze chápat, zvlášť ze středoevropské perspektivy, kdy často věříme, že jedinou spásou před nepřízní počasí, lásky a osudu vůbec je automobil (nebo pivo, to je ale na Islandu drahé).
| Reykjavík | Brno | |
| Počet obyvatel | 122 000 | 380 000 |
| Hustota obyvatelstva | 437/km2 | 1759/km2 |
| Podíl na přepravní práci | ||
| – autodoprava | 75 % | 23 % |
| – MHD | 4 % | 60 % |
| – pěší | 20 % | 14 % |
| – cyklo | 1 % | 3 % |
| Klima | subjektivně: kosa, VIV | jaro léto podzim zima, v zimě kosa |
| Cena 0,5l piva v hospodě | 900 až 1300 ISK (200 až 250 Kč) | tak kolem 30 Kč |
Takže centrum. Do centra samozřejmě můžete na kole bez omezení, aby bylo jasno. Plus bod. Rezidenční čtvrti jsou zóny 30, to znamená, že je v nich maximální rychlost 30 km/h. Snížení rychlosti vozidel v rezidenčních čtvrtích nejen že zvyšuje bezpečnost obyvatel (snížením rizika sražení člověka autem, eliminací smrtelných nehod díky snížené rychlosti v případě sražení), ale také umožňuje bezpečně jezdit na kole, když kolem vás auta nezávodí jak na dálnici.
V Reykjavíku můžete využít i něco málo cyklopruhů, ale jsou spíše vzácné, je to trochu jak v Brně, odnikud nikam. Zato jsou mnohdy dělány rozumně a je pamatováno na hrozbu nepozorného řidiče, který otevřenými dveřmi může člověku na kole přerazit čelist a poslat ho na týden dva do nemocnice. Pruh je třeba schovaný až za podélné stání automobilů s bezpečným odstupem či parkování vedle pruhu není vůbec. Cyklopruhy jsou navíc ve veselém barevném provedení, nikoliv v barvě krve jako v Brně.
Stojany na kola jsou po centru města docela často rozmístěny, kolo je v centru vítáno. Kde stojany nejsou, tam si lidé stojany najdou. Stejně jako v Brně, NAKOLEON žehnej všem značkám a zábradlím.
A co teda to počasí a VIV? Ve venkovním horkém bazénu jsme potkali šéfkuchařku ze Zimbabwe, která z něj vůbec nechtěla vylézt ven, byla jí zima. Když ale přiběhla její dcera narozená na Islandu, tak to šéfkuchařka komentovala, že islandské děti necítí zimu. A tak je to nějak i na tom kole. Viděli jsme spoustu lidí, co si dokonce bez rukavic jen tak jezdili, na lehko a elegantně. A ti více zimomřiví si dali čepice a rukavice. Podle hesla není špatné počasí, je jen špatně oblečený cyklista.
A to nejlepší na konec, pravidla. Ano, i na Islandu na ně moc nedají. Někdy je pohodlnější jet po chodníku než v rozbitém cyklopruhu o metr vedle, jednosměrku zacpanou auty raději projet po chodníku, anebo jezdit po chodníku obecně. Žádný obraz zkázy tradičně kreslený brněnskými paranoidními panikáři nenastal, lidem to bylo docela fuk a souběžná existence lidí pěších a na kolech nebudila žádné emoce či výjimečné situace.
Co si z toho vzít za ponaučení? Máme v Brně požehnané klima, hodně slunka a tepla, užívejte je a jezděte na kole. A v zimě myslete na seveřany a jezděte na kole taky. A když se Vám bude někdo divit, že jezdíte i v „zimě“ na kole, tak mu nabídněte paralen, jestli náhodou nemá horečku a neblouzní.
