Cyklodoprava je na vzestupu, mnohá evropská města ji mají jako prioritu a podle toho to také může vypadat. Zdeněk Machek nás krátkou reportáží vezme na návštěvu do Londýna, kde několik let žil a zažil londýnský boom cyklodopravy na vlastní kůži.

Pár let jsem žil v Londýně a pár let jsem tam jezdil na kole. Do práce, z práce a tak. Ve finále to bylo pár desítek tisíc kilometrů, tak jsem možná pochytil pár věcí, které by mohly být zajímavé pro čtenáře, ve srovnání třeba s ježděním na kole po Brně.

Cyklistika ve Velké Británii zažila v posledních letech obrovský boom. Co však je zajímavé, že kolo začalo být bráno vážně jako dopravní prostředek. Aglomerace jako Londýn narazila na možnosti dopravy. Osobním automobilem po městě nikdo soudný nejezdí, jednak je to drahé a jednak velice pomalé. Veřejná doprava hlavně v době ranní a odpolední špičky praská ve švech a do úzkých Londýnských ulic, ani na přeplněné železniční koleje se toho více nevejde. I z těchto důvodů začali poslední Londýnští starostové vehementně podporovat růst cyklistiky jako prostředku dopravy.

Infrastruktura

Již za starosty Kena Livingstona (2000-2008) se začalo s budováním takzvaných cyklistických dálnic, které vytváří páteřní síť po městě, kde jsou cyklisté odděleni od aut, autobusů a taxíků. Nově oddělení je již fyzickými bariérami, první verze byly pouze barva na silnici a to se ne vždy osvědčilo.

Vývoj ale ukázal až neuvěřitelnou úspěšnost toho projektu a jednou z poslední částí je na nábřeží Temže (Embankment) dokonce zrušení jednoho pruhu pro auta a nahrazení ho “cyklistickou superdálnicí” (Cycle Superhighway). Jen pro představu – denně zde projede více než 10.000 cyklistů, ve špičce pak jeden pruh umožní průjezd více osob než tři stávající pruhy pro auta, motorky, taxíky a autobusy dohromady.

Bezpečnost ježdění po městě

Nedostatek pocitu bezpečí hodně lidí od ježdění odrazuje a ukazuje na nutnost bezpečné a oddělené infrastruktury. Ročně dojde k zabití zhruba 10 cyklistů v Londýnských ulicích. Číslo vypadá hrozivě, ale jedná se o aglomeraci velikosti skoro jak celá Česká republika. Bohužel i osobně jsem pár cyklistů viděl přikrytých plachtou a nic příjemného to určitě není. Často je to jen hloupá náhoda, člověk se po dešti smekne na víku od kanálu, které umějí pěkně klouzat, a auto už se za ním třeba nestihne vyhnout. Nejčastější příčinou (přes 60 % smrtelných nehod) je ale pod koly nákladních automobilů.

 Z těchto důvodů přeběhla řada kroků jak zabránit smrti cyklistů pod koly nákladních automobilů:

  • Legislativní změny – nákladní vozy musí být vybaveny postranní zábranou, aby cyklista nemohl propadnout mezi nápravy automobilu
  • Nepovinně povinné změny – pro velké stavební projekty jako Crossrail všichni subdodavatelé museli nákladní vozy vybavit dalšími prvky – přídatná postranní zrcátka na odstranění mrtvých bodů podél auta kam řidič nevidí, zvuková signalizace couvání a odbočování vlevo
  • Osvětové akce pro řidiče i cyklisty aby si uvědomili, jak silnice vypadá z úhlu pohledu toho druhého

A jak se opravdu jezdí

Jezdit se po městě dá vcelku dobře. Hodně pomáhá to, že je kolo brané jako regulérní dopravní prostředek, kterému se přizpůsobuje infrastruktura – cyklodálnice, cyklopruhy, stání na křižovatkách před auty (předsunutá stop čára, v Česku známá jako cyklobox).

Určitě velice důležité je cestu plánovat, vyhýbat se nejrušnějším dopravním uzlům, a když už to jinak nejde, vědět jestli neexistuje bezpečnější cesta v podobě malých objížděk, která skoro vždy existuje. Transport for London (TfL) (něco jako kombinace DPMB, BKOM a OD)  vydává aktualizované cyklistické mapy, které si člověk může zdarma objednat a cestu tak dopředu plánovat po cestách vhodných pro cyklisty, využít třeba klidnější ulice mimo hlavních průtahů.

Policie není nepřítel cyklistů, ale aktivně pomáhá. Ať už od třeba od zřízení speciálního teamu zaměřeného na bezpečnost cyklistické dopravy, přes cyklohlídky na kolech, bezpečnostní akce přímo na ulicích v době dopravních špiček, nebo registrací kol do databáze vlastníků zdarma.

Policejní hlídky tak i zdravotníci po městě na kole také sami jezdí, protože v případě nutnosti se jsou v husté dopravě schopni dostat na místo rychleji než automobil.

Možná hustší doprava a méně místa znamená, že angličtí řidiči jsou agresivnější než čeští řidiči. Cyklisty sice respektují, spíše ale z nutnosti, protože kol v ulicích je opravdu hodně. Na druhou stranu příliš extra prostor nedávají a člověk mnohdy musí jezdit hodně asertivně a nekompromisně si zabrat své  místo na silnici. Hodně bacha si člověk musí dávat na takzvaný “dooring”, znenadání otevřené dveře od auta a dodržovat odstup i od stojících aut. Na druhou stranu existují i psychopati na kole kteří neberou ohled na nikoho. Jeden takový byl nedávno odsouzen za zabití, i když chodec vstoupil do vozovky nenadále. Dle soudu jel moc rychle a neměl přední brzdu. A jelikož člověk nikdy neví co se může stát, ve chvíli kdy běžně jezdí vedle Rolls Royců, Betnley a kdoví čeho všeho, bylo běžné mít cyklo pojištění, jakýsi ekvivalent povinného ručení. 

Sami cyklisté i přes snahu o změnu jsou z velké většiny muži ve věku mezi 30 – 50 lety. Jezdit na kole je “cool” takže člověk potká lidi všeho druhu, včetně ředitelů bank, poslanců  i současného britského premiéra, kterého jsem čas od času potkával po cestě do práce, jak si to ve svém kolébavém rytmu smeřuje v té době na Londýnskou radnici. Jedna věc ale platila, vidět a být viděn. Cyklisté nosí mnohem více reflexní a jasně barevné oblečení, tak aby byli vidět ve dne i za snížené viditelnosti. Existují sice i pokusy s technikou jak být ještě více vidět, ale základ je obyčejná reflexní vesta. 

Obecně se zdá být cyklistická doprava brána více vážně s jasnější koncepcí a investicemi alespoň se přibližující ostatním druhům dopravy ve městě, se zaměřením na bezpečnost všech účastníků  silniční dopravy, která začíná třeba už od kurzů bezpečného ježdění pro děti na základních školách.

Napište komentář