Ve dnech 26.-27. 5. 2009 proběhla ve Špindlerově Mlýně odborná část Cyklokonference, kdy jedním z témat byla otázka podpory realizace cyklistických pruhů v hlavním dopravním prostoru. Veřejnost i samotní její zástupci si totiž při sousloví „cyklistická infrastruktura“ vybaví většinou pouhé „cyklostezky“. Důsledkem je, že i na půdě leckteré projektové kanceláře se často bez dlouhého váhání vybaví účel jednostranný: oddech, rekreace, sport = doplňková záležitost.
Cyklistická doprava je v uličním prostoru ovlivněna a limitována ostatními druhy dopravy, zejména automobilovou a pěším provozem. Základními požadavky na cyklistickou infrastrukturu ve městech jsou její spojitost-ucelenost a logika dopravní sítě s vhodným řešením uzlů (křižovatek), přímost spojení, bezpečnost, komfort, případně atraktivita prostředí.
Pokud jsou všechny tyto parametry příznivé, lze dosáhnout v městském prostředí podílu cyklistické dopravy na dělbě přepravní práce 20-50 % (v nizozemských městech). Zatímco i v německých městech se podíl cyklistické dopravy pohybuje v rozmezí 30-40 %, v cyklisticky významných městech České republiky (Pardubice, Hradec Králové, České Budějovice) je to jen 10-20 %.
Můžeme ale o našich městech napsat, že nepodporují cyklistickou dopravu? Ve většině případů musíme říci, že je vidět snahu o podporu cyklistiky, ale otázka je, zda opravdu nejsou při podpoře cyklistické dopravy tak o 10 let pozadu za západní Evropou.
Kde je problém? V podmínkách českých měst lze pozorovat snahu o striktní oddělení cyklisty od ostatní dopravy. V Evropě se ale od daného systému již opustilo a kromě výstavby cyklostezek je dán i prostor pro realizaci vyhrazených jízdních cyklistických pruhů v hlavním dopravním prostoru.
Průzkumy a vyplňování dotazníků potenciálními cyklisty odhalily skutečnost, že cyklista ve městě vždy hledá nejrychlejší spojení k cíli; čas, vynaložená energie a bezpečnost jsou pro něho na prvním místě. Pokud cyklistická infrastruktura není navržena s ohledem na tyto podmínky, cyklisté ji často nevyužívají, volí jinou trasu, vyhýbají se těm křižovatkám, kde ztrácí příliš času čekáním na světelné signalizaci, případně volí jízdu na červenou.
Vzhledem ke zpravidla omezeným prostorovým a finančním podmínkám jsou tendence k budování tvrdě segregovaného subsystému cyklodopravy nereálnou vizí. Snaha o zvýšení bezpečnosti pro městské cyklisty musí být prováděna především pomocí integračních opatření namísto budování cyklostezek za každou cenu.
Autor je odborník z Centra dopravního výzkumu
