Skip to main content

Jarmark nevládních organizací

Sál Břetislava Bakaly, 29.3.2010, 16:00 – 20:00 hod
Doprovodným programem festivalu Jeden svět byla prezentace aktivit brněnských neziskových organizací, mezi kterými představilo svoji činnost i sdružení Brno na kole.
Prezentovali jsme se už před vchodem do sálu B. Bakaly jízdními koly ve stojanu, která byla dekorována propagačními letáky. Uvnitř jsme měli stánek blízko vchodu do promítacího sálu. Tato strategická poloha se osvědčila především při rozdávání letáků kolemjdoucím a zvaní na jarní cyklojízdu.
Mimo propagační materiály byla na stánku k vidění mapa zachycující požadavky veřejnosti na vedení komunikací a tras pro cyklodopravu v Brně, kterou zpracovali členové sdružení. K nahlédnutí byl dispozici také dokument „Bariéry v cyklodopravě.“ Ten shrnoval nejpodstatnější neduhy a překážky současné cyklodopravy v Brně a členové Brno na kole ho předali odboru dopravy magistrátu města Brna.
Stánek Brno na kole organizačně zaštítila Marie Lisková.

Promítání filmu Auto*Mat

Sál Břetislava Bakaly, 29.3.2010, 19:30 – 21:10
http://www.jedensvet.cz/2010/filmy-a-z/16883

Panelová diskuze po filmu

Sál Břetislava Bakaly, 29.3.2010, 21:10 – 22:15
Panelová diskuze navázala tématicky na film Auto*Mat.
Diskuze se zúčastnili (na foto zleva):

  • Vít Moštěk (iniciativa Brno na kole)
  • Martin Křivohlávek (iniciativa Auto*Mat)
  • dvě moderátorky festivalu
  • Martin Ander (náměstek primátora pro rozvoj)
  • Adolf Jebavý (nezávislý projektant Generelu cyklistické dopravy Brna)
  • Tomáš Cach (iniciativa Auto*Mat)

Pozitivním zjištěním hned na začátek bylo, že sál se po skončení filmu nevylidnil a velká většina přítomných, zůstala i na následnou diskuzi.
Účastnící diskuze, která byla moderována dvěma organizátorkami festivalu Jeden svět, byli nejprve vyzvání, aby okomentovali film. Vítek z Brno na kole pochválil film a činnost pražské iniciativy a posteskl si, že v Brně jsme v otázce cyklodopravy asi 8 – 10 let pozadu oproti Praze.
Nejvíce prostoru v celé diskuzi pravděpodobně patřilo Ádovi Jebavému, který se z pozice projektanta, který pro město Brno zpracovává generel cyklistické dopravy, vyjadřoval o konkrétních problémech Brna a obecně o plánování dopravy.
Martin Ander sice zastupoval město Brno, nicméně jako člen SZ a propagátor cyklodopravy nemohl být považován za oponenta k názorům podporujícím individuální neautomobilovou dopravu. Představil aktuální projekt vytyčení cyklopruhu, který by měl spojovat univerzitní kampus v Bohunicích s centrem města. Vyjádřil naději, že na tento pilotní projekt v budoucnu naváží podobné úpravy dopravního značení v přilehlých ulicích (Veveří, Kounicova, Bratislavská).

Vít Moštěk (Brno na kole), Michal Křivohlávek (Auto*Mat), moderátorky, Martin Ander (náměstek primátora), Adolf Jebavý (dopravní projektant), Tomáš Cach (projektant, Auto*Mat)

Významným tématem bylo také povolení vjezdu cyklistů do pěší zóny. V Brně je toto téma často diskutované a cyklisté vjezd do pěší zóny prosazují už roky. Áda Jebavý a Martin Ander poukázali na to, že současné osazenstvo odboru dopravy má s uvolněním pěší zóny pro cyklisty velký problém. Tomáš Cach pak přiblížil situaci v Praze, kde je vjezd cyklistům do pěší zóny paušálně povolen. Zajímavé bylo, že podle jeho slov došlo k povolení docela nestandardním a kuriózním způsobem a to na popud jednoho úředníka, který dojížděl do práce na kole a vymohl si pak změnu ve vyhlášce. To se stalo někdy v polovině 90. let a od té doby cyklisté mohou pěší zónu používat.

Mezi neméně ožehavé otázky patří problém parkování aut v ulicích Brna. V současnosti jsou ohnisky problému především benevolence ze stany policie, nezájem až ignorance automobilistů, kteří parkují kde se dá včetně chodníků, parků i v blízkosti tramvajových pásů. Navíc placené parkování v centru je tak levné, že řidiči nemají motivaci nechávat auto před centrem. Možnosti řešení jsou zatím pouze v myšlenkové fázi a naznačil je Martin Ander a Áda Jebavý: zřízení zón pro rezidenty, systém Park & Ride, vytěsňování aut z centra města (příklad dneška – Moravské náměstí – před kinem Scala se ruší parkoviště.)
Z publika dále zazněl dotaz, jak nejlépe by se mělo postupovat při domáhání se změny v otázkách cyklodopravy apod. Martin Křivohlávek z Auto*Matu naznačil některé aspekty, které už vyplývaly přímo z filmu. Především poukázal na to, že stížnosti a náměty by měly být adresovány konkrétním lidem, kteří o věcech rozhodují a nejlépe osobním, originálním stylem. Martin Ander toto potvrdil a upozornil, že předpřipravené výzvy aktivistických organizací nemají zdaleka takový dopad jako osobní stížnost jednoho konkrétního člověka, který poukazuje na problém, který zná a dotýká se ho. Martin Křihohlávek vyzval lidi, aby se na ulici dívali kolem sebe a řešili konkrétní věci, které se jich dotýkají. Z více filozofického pohledu tuto problematiku rozebral i Tomáš Cach. Podotkl, že ve srovnání se západoevropskými zeměmi (jako je např. Nizozemí) u nás stále velmi zaostáváme ve svém vztahu k veřejnému prostoru, že si nedokážeme určit, jakou kvalitu pro nás má prostor sdílený více lidmi. Áda Jebavý myšlenku podpořil a řekl, že pro nás náš zájem o zlepšování věcí končí za dveřmi našeho bytu nebo domu.
Převládl obecný názor, že budování cyklostezek není v žádném případě problém technický, ale jde o problém v myšlení lidí a v tom, jaké priority lidé uznávají, jak chtějí, aby byl veřejný prostor utvářen. Většina diskutujících se postavila za názor o potřebě větší občanské angažovanosti, kterou si tato doba žádá.
Martin Křivohlávek tuto angažovanost dokonce vyzdvihl jako stěžejní element toho, na čí stranu se výsledek jednání mezi občanskými sdruženími, aktivisty apod. na straně jedné a úředníky a politiky na straně druhé nakonec přikloní. Demonstroval to historkou z akce, kdy se chystali na 6 hodin odpoledne o víkendu uzavřít několik ulic v Praze. Úřednice, s kterou komunikovali se jim prý rozplakala nad tím, že to nejde udělat, protože by nevydržela tu smršť reakcí řidičů aut, kteří by nemohli to odpoledne zaparkovat nebo projet uzavřený úsek. Martin podotkl, že tlak ze strany řidičů má podstatu v jejich frustraci. „Je to obrovská frustrace. Mluvím o pražských řidičích. Oni řídí něco co má 2 tuny, 60-80 kW výkonu, něco strašného, a nikam s tím nemůžete dojet. Před váma za váma samá červená. Čili vy jakoby hodně můžete, ale jenom jako-nic nezmůžete. A to si nedělám legraci. Já jsem zároveň sociální antropolog a studoval jsem dopravní psychologie a to co děje uvnitř lidí, když řídí. To řeší jeden Kalifornský institut, který zkoumá řidiče a jejich emocionalitu. Ta frustrace je reálný a velice silný motiv a jsou ty mobily, které vám okamžitě umožní si trochu ulevit. Čili nedejbože když jste řidič a máte telefonní číslo na svého radního, tak pak ty lidi skutečně pracují pro ně.“ Upozornil pak, že kdyby tento rozhořčený tlak byl i z řad cyklistů, chodců, maminek s kočárky apod., jistě by to také ovlivnilo rozhodování politiků a úředníků. Momentálně je podle něho automobilová lobby příliš silná a dokud se to nezmění, nemůžeme čekat zásadnější obrat k lepšímu.
Neprofesionální nahrávka panelové diskuze po skončení filmu:
panelová_diskuze_29-03-2010.mp3 (9,5 MB)
Autoři textu: Martin Nečas, Marie Lisková
Foto: Petr Vozák

Napište komentář