Připravili jsme pro vás několik rad, jak jezdit po Brně na kole a na co nezapomenout. Do velké míry jsme se inspirovali cyklistickou etiketou, která se nedávno zrodila u kolegů v Praze. Jdeme na to.
Irští gentlemani na jízdních kolech.
1. Jsem vidět – používám světla
Víte, jak poznáte ve tmě ninja-cyklistu? Nijak! Není totiž vůbec vidět. Mít na kole dobré osvětlení je velmi rozumná věc, ať už na cyklostezce nebo ve smíšeném provozu s automobily. Díky světlům vás mohou ostatní vidět, když vás nevidí, snadno vás srazí. To nechcete. Důležité je mít jak přední, tak zadní světlo. Přední světlo lidé často opomíjejí, ale jen díky němu vás může člověk za volantem v křižovatce po setmění vidět.
2. Udržuji kolo v dobrém stavu
Tak určitě, hlavně aby brzdilo. Ze zákona máte mít dvě brzdy na sobě nezávislé a je to dobrý nápad. Když nezastavíte sami, tak vás zastaví zeď nebo karoserie vozu.
3. Mám spolehlivý zámek a umím ho používat
Pokud si zamykáte kolo na ulici, třeba i jen na chvíli, je kvalitní zámek nezbytnost. Pořiďte si pořádný zámek typu podkova nebo skládací metr a je dost pravděpodobné, že vám kolo dlouhé roky neukradnou, pokud vůbec. Kolo zamykáme ideálně za rám a přední nebo zadní kolo k pevnému předmětu, v Brně často k zábradlí, když se poštěstí, tak i ke stojanu. Stromy nechte žít.
4. Dodržuji pravidla silničního provozu
Ne asi. Třeba jízda na červenou je proti pravidlům. Jízda pod parou také. Na přechodu dáváte přednost pěším. Nejezdíte po chodníku. Usmíváte se a jdete dobrým příkladem. Nejsme vory v zakoně!
5. Nenechám se zbytečně utlačovat – vymezuji si svůj prostor
Dveřní zónu znáte? Jedete podél zaparkovaných aut, člověk za volantem s deficitem pozornosti a ohleduplnosti otevře dveře auta a vy letíte do nebíčka. Takto ne. Vymezte si svůj prostor a v nebezpečné situaci jeďte klidně středem pruhu. Třeba podél tramvajového ostrůvku, kde by vedle vás nezbylo dostatek místa pro bezpečné předjetí automobilem, jeďte středem a ochraňte se tak před nebezpečným předjíždějím na drc.
6. Chovám se předvídatelně, snažím se předvídat (ukazuji směr, nekličkuji mezi auty…)
Před změnou směru jízdy zřetelně rukou ukažte, že to máte v úmyslu. Pokuste se o oční kontakt s člověkem za volantem. Nedělejte náhlé a nepředvídatelné změny směru jízdy. Snažte se být čitelní a a předvídatelní pro ostatní lidi na pozemní komunikaci. To je nejlepší prevence kolizí a šlamastyk.
7. Pohybuji-li se mezi chodci, přizpůsobuji svou rychlost
Jasně, že ne na chodníku, kde vůbec nejezdíte. Ale třeba v pěší zóně, na cyklostezce sdílené s pěšími se na kole mezi chodci pohybujete. Pěší jsou v provozu stejně zranitelní jako vy, nikdo z nás nemá kolem sebe tunu chránící karoserie. Takže pokud to situace vyžaduje, zpomalím, dávám pozor a jsem ohleduplný vůči pěším.
8. Zvonek používám s rozmyslem, nelekám lidi
Zvonek, skvělý vynález. V Nizozemsku si zvykli na demonstracích házet zvonky po politicích. Jinak vám zvonek může uvolnit cestu třeba na cyklostezce. Když používám zvonek s rozmyslem, tak zvoním již z delší vzdálenosti, aby měli lidé přede mnou čas a prostor se přizpůsobit. Když někomu zazvoníte za zády, tak jej nejen polekáte, ale šance, že neuhne správným směrem, ale skočí vám pod kolo, je asi 50 %.
9. Nové trasy promýšlím dopředu, u známých nepolevuji v ostražitosti
Asi nikdo nechce jezdit na kole po silnici, kde každý den projede 30 000 aut, to je trochu moc. Je rozumné si naplánovat cestu doma od počítače a vytyčit si ji po klidnějších komunikacích, vzácně i po cyklostezkách.
10. Naschvály neoplácím. Laskavost odměňuji poděkováním, zamáváním nebo úsměvem
Jsme ohleduplní, laskaví, odpouštějící. Když narazím na agresivního hlupce za volantem, nenechám si tím zkazit den a co nejrychleji jej pustím z hlavy. Případné ohrožení řeším s Policií ČR, nejsme v Afghánistánu a mstít se nebudeme. To spíše na silnici potkáte laskavé lidi za volantem, které za dobrý skutek odměňte úsměvem, gestem, vděkem.
