Shromáždění za obnovení přechodů na Kolišti

Záleží Vám na tom, aby se po Brně dalo snadno pohybovat pěšky?
Vadí Vám zrušené přechody, stavby blokující chodník a na chodnících zaparkovaná auta?

Přijďte ve čtvrtek 31.5. v 17:00 na shromáždění na rohu Koliště a Jezuitské vyjádřit svůj názor.

V pondělí 21. 5. 2018 zde byl “dočasně uzavřen” přechod přes ulici Koliště směrem k Bratislavské. Na stejné ulici je uzavřen také přechod u ulic Milady Horákové a Lidické. Přechod na Údolní je zrušen už téměř 4 roky.

“Dočasně uzavřený” přechod přes Koliště u Bratislavské – Chodci zde při přecházení přechodu prý blokují provoz v křižovatce. Že křižovatku ve špičce blokují především ti řidiči, kteří do ní vjedou, aniž by ji mohli celou projet (viz fotka), to už pan náměstek Mrázek se svými odbory dopravy a investic poněkud pomýjí.

Odbory investic a dopravy, nyní oba spadající pod náměstka Richarda Mrázka, argumentují zvýšením plynulosti dopravy. A automaticky myslí pouze na dopravu automobilovou.

Zrušení přechodu však zhoršuje podmínky pro dopravu pěší. Stejně tak problematické je povolování záboru pro stavby na celou šíři chodníku, aniž by pod nimi nebo kolem nich byl vytvořen průchod. Ani nemluvě o stovkách aut, která denně blokují chodníky a výhledy v křižovatkách a u přechodů.

Odmítáme zhoršovaní podmínek pro nejzranitelnější účastníky dopravy. Požadujeme okamžité obnovení uzavřených a zrušených přechodů a přijetí pravidel, která zajistí, že se minimalizuje dopad staveb na pěší dopravu.

Zveme Vás na shromáždění, při kterém slavnostně odhalíme zpátečnické myšlení z minulého století – Mrázkův třífázový přechod. Součástí shromáždění bude v 17:00 krátký happening, který poukáže na absurdnost a krátkozrakost tohoto přístupu k dopravnímu plánování. Před happeningem proběhne v 16:45 tisková konference.

Po akci se přesuneme do Bajkazylu, kde od 17:30 proběhne “networkingová diskuze”, na které se společně s Vámi pokusíme vybrainstormovat “Co s tím” 🙂

Milánem na kole

 

Asi tak lidi v Miláně jezdí na kole. Teda kromě toho závodního kola a dresu.

Reportáž ze sedla kola v severoitalském Miláně.

Červená? Chodník? Jedu. Jak bychom v Česku někoho byli schopní ukřižovat za jízdu na kole na červenou nebo po chodníku, tak v Miláně je to úplně fuk. Na červenou nebo po chodníku jezdí motorové skútry a na kole se s tím už vůbec nikdo nemaže. Červená na semaforu znamená, že je třeba počítat při průjezdu křižovatkou, že mohou jet nějaká auta. Ale na červenou se prostě nestojí. Jedete dál, jen při průjezdu křižovatkou koukáte, kde co jede a případně opravdu zastavíte, jen abyste počkali na vhodnou příležitost k projetí.

Řidiči aut a ohleduplnost. Za pár desítek kilometrů, co jsem stačil v Miláně jet v motorovém provozu (tedy ne segregovaných cyklostezkách), mě nikdo autem neohrozil. Nehledě na to, že lidi jezdí na kole na červenou, tak se lidi za volantem nechovají, jak kdyby jim ulice patřila a že na ulici člověk na kole nemá co dělat. Motorová doprava je v Miláně sice trochu divoká a méně organizovaná, než jsme zvyklí v Česku, ale je to vyváženo chováním řidičů, které není bezohledné. Po této zkušenosti si člověk bolestivě uvědomí, jak se marginální skupina řidičů v Brně chová jak totální kreténi, kteří neváhají použít své auto jako zbraň proti člověku na kole. Vytláčení, těsné předjíždění, ostřikování, nedání přednosti, toto člověk v Brně běžně zažije, někdy i denně. V Miláně je něco takového velmi vzácné.

Nově vybudovaná obousměrná fyzicky segregovaná cyklostezka.
Křížení s vedlejší ulící.

Cykloinfrastruktura. Ačkoliv má Milán hodně daleko například k Vídni, tak se svou infrastrukturou uhání vpřed. V rekonstruovaných ulicích vytváří segregované cyklostezky vysokého standardu, včetně přizpůsobených a bezpečných průjezdů křižovatkami. Zároveň je velmi viditelné, že v rekonstruovaných ulicích je úbytek parkování v uličním prostoru. Ve městě existují i starší segregované cyklostezky, většinou s povrchem z dost členité dlažby. Co v Miláně téměř vůbec nenajdete, jsou cyklopruhy.

Příklad “původní” infrastruktury. Separovaná cyklostezka, ale s poměrně otřesným dlážděným povrchem, oproti kterému se vám ještě posteskne po Botanické.

Bikesharing. V Miláně je nejspíš jeden z nejstarších evropských bikesharingů, stanicový BikeMi se 280 stanicemi a 4650 koly, z nichž je 1000 elektrokol. Stanicemi je dobře pokryto širší centrum, které není zrovna malé (Milán má stejně obyvatel jako Praha a zhruba poloviční rozlohu). Ve městě fungují i dva čínské bezstanicové systémy bikesharingu, ofo a Mobike. Mobiků je v Miláně snad 8 000 kousků a můžete je najít opravdu na každém rohu, ofo kol je snad polovina.

Kola stanicového BikeMi bikesharingu. Červená jsou elektrokola, žlutá jsou třírychlostní klasiky.

Mobike původně do Milána přivezl svou první generaci kol vytvořenou nejspíš pro Asiaty menšího vzrůstu. Tato kola jsou tak pro lidi do 160 cm, lidi co jsou vyšší anebo rovnou vysocí pak už někdy naráží koleny do řídítek. Nakonec Mobike do ulic dodal i kola své druhé generace, které jsou i pro lidi vyššího vzrůstu, za ty si však účtuje trochu vyšší půjčovné. Ofo na tom není o mnoho lépe. V ulicích má kola jedné „univerzální“ velikosti, která jsou také spíše pro lidi menšího vzrůstu. I v Miláně jsou přítomné neduhy bezstanicových bikesharingů, primárně jde o technický stav kol, kdy třeba desetina nebo i pětina kol má všelijaké závady (zkroucené blatníky, chybějící sedlo, vyrvané lanko od přehazovačky, znečištěné kolo, pokroucená řídítka, uvolněné a řinčící blatníky).

Vzadu nad zadním kolem je typický zámek u kol bezstanicového bikesharingu. Zatímco Rekola jedou archaické řetězové kódové zámky, ostatní bezstanicové bikesharingy mají zámky automatické. Na kole v aplikaci naskenujete QR kód a aplikace vám přes cloud kolo sama odemkne, jen to cvakne. Po skončení jízdy zase zámek zacvaknete a tím se jízda a půjčka kola sama ukončí.
V pátek nebo v sobotu v noci nastane odliv kol. Všichni cestou z večírku poberou všechna kola a tak brouzdáte městem a hledáte nějaké kolo, které bude aspoň trochu provozuschopné. Takže vám srdce zaplesá i nad takovým kouskem ležícím na zemi, zvlášť když zjistíte, že kromě zalepených rukojetí od pylu tomu kolu nic není.

V Miláně se vykoná na kole asi okolo 3 % cest. Na wiki najdete deset let starý údaj o 6% podílu cyklodopravy, to by ale znamenalo podobnou situaci jako ve Vídni. Od oka ale hned vidíte, že podle počtu kol a lidí na kolech v ulicích má Milán k Vídni tak třikrát daleko. Na druhou stranu je v Miláně velmi živá a silná cyklokultura reprezentovaná sedmi komunitními svépomocnými dílnami (ciclofficina) a jízdami critical mass, které se konají každý týden.

Jedna z milánských cyklokuchyní, Cyclofficina RuotaLibera.

Critical Mass každý týden? Ano, každý čtvrtek od 22.00. A k tomu snad ještě jedna každoměsíční každý poslední pátek v měsíci. Přes zimu jim prý účast padá ke stovce lidí každý týden, během naší návštěvy uprostřed května jelo asi 200 lidí. Jízda byla méně (sebe)organizovaná než na co jsme zvyklí z Brna, Vídně či Bratislavy, s jednou výjimkou. Část jízdy jel v čele pán, který z dálky vypadal jako policista, měl červený mávací terčík a jízdu docela suverénně vedl. Často i řídil motorovou dopravu během některé z přestávek, kdy ukazoval, které auto má kam jet, a řidiči se podle něj řídili. Taky mu z kola houkala nějaká sirénka. Policista to sice nebyl, ale poměrně přesvědčivě vystupoval jako policista. A co policie na critical mass? Vůbec nic, žádný doprovod, ale ani jiná forma pozornosti. Na pár křižovatkách stálo policejní auto, ale jinak nic. Na milánské critical mass se mnohem méně špuntovalo než na co jsme zvyklí ze střední Evropy. Možná to souvisí i s vyšší ohleduplností milánských řidičů, díky které není třeba špuntovat jako preventivní opatření, aby se agresivní řidiči nedostali dovnitř jízdy.

https://youtu.be/ZVu4XcvrrTc 

Navigace a kudy vlastně Milánem jezdit na kole? Google mapy v Miláně nemají dostupnou funkci navigování pro jízdu na kole. Vyzkoušel jsem Urban Cyclers, ale aplikace mi často padala, navíc hlasová navigace je dostupná pouze v placené verzi. Nakonec mi luxusně posloužily české Mapy.cz. Jejich mobilní aplikace sice nenabízí varianty při výpočtu trasy při jízdě na kole, ale všechny cesty, co mi v Miláně nabídla, byly poměrně komfortní a vedoucí buď po separovaných stezkách anebo klidnějšími ulicemi. Aplikace také umí hlasové příkazy a stačilo mít mobil v kapse a poslouchat. Milán a jeho okolí si také můžete do aplikace stáhnout a mít jej i offline dostupný.

Ponaučení? V kontrastu ke stereotypnímu obrazu Italů jako temperamentních snad i rozčílených lidí jsem se setkal s vyklidněností, pohodou a hlavně ohleduplností. V Česku je pro člověka důležité, že je v právu anebo se řídí pravidlem, a pak se na základě toho pocitu „sebe-spravedlnosti“ dokáže k druhým lidem chovat jako bezohledné hovado. Snad bychom mohli být navzájem pozornější a více se vnímat, a pak i ta jízda ve smíšeném provozu nebude o život.

Boření cyklomýtů #1: Kolo a přechod pro chodce

Shrnutí

  • neexistuje povinnost daná zákonem sesednout z kola při vjezdu na přechod pro chodce z cyklostezky
  • vůči pěším lidem na přechodu musíte být vždy ohleduplní a opatrní
  • pokud vjíždíte na přechod pro chodce na kole z cyklostezky, musíte dát přednost automobilům
  • když u přechodu pro chodce sesednete z kola, stáváte se chodci, a řidiči automobilů mají povinnost vám umožnit přejití (nikoli přejetí)

 

Povinnost?

Již jste to mnohokrát slyšeli, na kole nesmíte vjet na přechod pro chodce. Tvrdí se, že máte povinnost sesednout, kolo vést a stát se chodcem. Na internetu to lze slyšet od různých autorit:

Podle předpisů nesmíte na přechod na kole vjet, máte použít přejezdu pro cyklisty nebo jiného podobného opatření, v nejhorším kolo vést.  (Prahou na kole)

Jedete na kole a chcete využít přechodu pro chodce, abyste se dostali na protější stranu ulice? Potom po přechodu pro chodce musíte vždy jízdní kolo vést vedle sebe. (Besip)

Mohu jet na kole po přechodu pro chodce? Nemůžete, přechod pro chodce je určen pouze chodcům. Pokud jedete na kole, musíte z něj slézt a s kolem přejít po přechodu. (Městská policie Brno)

Ačkoliv si to někteří cyklisté stále neuvědomují, přechod pro chodce, jak už z názvu vyplývá, slouží k přecházení komunikace chodcům, nikoliv cyklistům. V případě, že chce přechodu pro chodce využít cyklista, je povinen z jízdního kola slézt a komunikaci tak přejít pěšky. (Policie ČR)

Pokud chtějí cyklisté užít přechodu pro chodce nebo místa pro přecházení, musí se stát chodci. Jinými slovy, sesednout z jízdního kola a kolo vést. (Centrum služeb pro silniční dopravu)

Nesmíte. Povinnost. Musíte. Vždy. Nemůžete. Povinen. To jsou slova v běžném vědomí spojena s jízdou na kole na přechodu pro chodce. Co to však je povinnost? Bavíme se o morální povinnosti? Selském rozumu? Pak bychom se na existenci takové povinnosti i mohli shodnout, minimálně se na ní shoduje značná část veřejnosti. Na povinnost je ale v případě provozu na pozemních komunikacích nutno pohlížet z právního pohledu.

Ústava ČR (čl. 2, odst. 4) říká:

Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

A dále, Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR, doplňuje (čl. 4, odst. 1):

Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

Jinými slovy si můžete dělat, co chcete, dokud neporušujete zákon, a nikdo vás nemůže nutit dělat něco, co zákon nenařizuje. Jakákoliv povinnost musí být dána zákonem, jinak se z právní perspektivy nejedná o povinnost.

 

Z definice přechodu nevyplývá povinnost

A jak se to tedy má s jízdou na kole po přechodu pro chodce? V české legislativě neexistuje ustanovení, které by stanovovalo povinnost sesednout z kola při pojíždění či přejíždění přechodu pro chodce. Mnozí odvozují tuto povinnost od zákonného vymezení přechodu pro chodce:

přechod pro chodce je místo na pozemní komunikaci určené pro přecházení chodců, vyznačené příslušnou dopravní značkou (§ 2 písm. dd) zákona č. 361/2000 Sb.)

Z tohoto ustanovení však žádná povinnost pro řidiče motorových nebo nemotorových vozidel nevyplývá. Taková povinnost daná zákonem totiž vůbec neexistuje, není nikde definovaná.

Pokud by někdo odvozoval povinnost sesednout z kola na přechodu pro chodce od zákonného vymezení přechodu, jednalo by se o radikálně extenzivní výklad zákona, který by musel být podpořen příslušným judikátem. Takové soudní rozhodnutí však podle všeho také neexistuje, respektive jej zatím nebyl schopen nikdo doložit. Kdybychom takový radikálně extenzivní výklad práva dovedli do důsledku, pak bychom z něj odvodili i další povinnosti:

  • řidiči motorových vozidel nesmí pojíždět přechod pro chodce, z auta by museli vysednout a přes přechod jej tlačit;
  • na přejezdu pro cyklisty by museli pěší shánět kolo, na které by měli povinnost nasednout, aby mohli přejet pozemní komunikaci na druhou stranu.
Možný důsledek radikálně extenzivního výkladu práva, kterým se z definice přechodu pro chodce odvozují povinnosti pro řidiče: řidič automobilu, pokud chce vyjet z vjezdu za bílými garážovými vraty, musí automobil po přechodu tlačit.
Možný důsledek radiálně extenzivního výkladu práva II: chodec, který chce přejít pozemní komunikaci v místě vyznačeného přejezdu pro cyklisty, si musí sehnat kolo a přejezd přejet na jízdním kole.
Na ulici Vlastimila Pecha v Brně je smíšená stezka pro chodce a cyklisty, na které je křížení s pozemní komunikací řešeno formou přejezdu pro cyklisty. Pokud by platil radikálně extenzivní výklad zákona odvozující povinnosti účastníků provozu na pozemních komunikací z definice přechodu pro chodce a přejezdu pro cyklisty, pak by chodci zde prakticky neměli možnost legálně přejít a museli by si shánět jízdní kolo, aby mohli překonat pozemní komunikaci v místě přejezdu pro cyklisty. Proč je na místě zvolen přejezd pro cyklisty? V době výstavby smíšené stezky a celého areálu Černovické terasy neexistovalo řešení křížení vhodné pro smíšené stezky. Projektant tak při rozhovodávní volil mezi přejezdem pro cyklisty a přechodem pro chodce. Dnes již existuje řešení formou sdruženého přechodu pro chodce s přejezdem pro cyklisty (V 8c).
Řešení přejezdu pro smíšenou stezku je nyní možné právě sdruženým přechodem pro chodce s přejezdem pro cyklisty (horní část obrázku, TP179, s. 68 – http://www.pjpk.cz/data/USR_001_2_8_TP/TP_179_2017.pdf .

Existuje tedy propast mezi přesvědčením lidí na jedné straně a zákonem definovanými povinnostmi na straně druhé. To je v kontextu legislativního vývoje pochopitelné. Někdy před 30 lety se velmi pomalu do legislativy začala dostávat prostorová segregace cykloopatření od motorové dopravy a teprve od roku 2015 je známo konformní řešení přejezdů na smíšených cyklostezkách sdruženě s přechodem pro chodce. Již dnes však existují ustanovení zákona, kterými se lze jednoznačně řídit při příjezdu na kole k přechodu pro chodce.

 

Jak je to ve skutečnosti

Na přechodu s chodci

Jaké existují zákonem dané povinnosti týkající se přechodu pro chodce? Když jedete na kole, jste řidičem, sice nemotorového vozidla, ale vztahují se na vás stejné povinnosti jako na ostatní řidiče. Jako řidič jízdního kola nesmíte:

ohrozit nebo omezit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce nebo který zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, v případě potřeby je řidič povinen i zastavit vozidlo před přechodem pro chodce; tyto povinnosti se nevztahují na řidiče tramvaje, (§ 5 odst. 2 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb.)

Když jedete na kole, nesmíte ohrozit ani omezit pěší na přechodu nebo chystající se přechod použít. A vzhledem k tomu, že zákon nerozlišuje směr přejíždění přechodu (příčně nebo podélně), tak to platí v obou případech. Znamená to, že musíte být ohleduplní, chodce pouštět a pokud přejíždíte přechod v jakémkoliv směru, musíte být vůči chodcům ohleduplní a opatrní – nesmíte je ani omezit, ani ohrozit.

Na přechodu s auty

Tímto bychom měli vyřešeny ze zákona jízdu na kole po přechodu a chodce. Co ale s automobily? Typická situace v ČR: u křížení s pozemní komunikací končí cyklostezka a křížení je řešeno formou přechodu. Jak na druhou stranu? Pokud se rozhodnete po přechodu jet na kole, potom podle zákona vjíždíte na pozemní komunikaci z místa ležícího mimo pozemní komunikaci:

Při vjíždění z místa ležícího mimo pozemní komunikaci na pozemní komunikaci musí dát řidič přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech jedoucím po pozemní komunikaci nebo organizovanému útvaru chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty jdoucím po pozemní komunikaci. To platí i při vjíždění z účelové pozemní komunikace nebo ze stezky pro cyklisty nebo z obytné nebo pěší zóny na jinou pozemní komunikaci. (§ 23 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.)

Pokud se chystáte jet po přechodu na kole, pak musíte dát přednost všem vozidlům blížícím se k přechodu. Pokud jim přednost nedáte a dojde k dopravní nehodě, budete viníkem, protože jste nedali přednost a nedostáli své zákonné povinnosti. Nesesedat z kola na přechodu lze doporučit, když jsou splněny všechny tyto podmínky zároveň:

  • na přechodu nejsou žádní lidé anebo se jedná o široký přechod, kde lze s dostatečným odstupem od pěších projet;
  • k přechodu se neblíží žádné vozidlo, a nenastane tak situace, kdy je třeba řešit dávání přednosti v jízdě;
  • jedná se o přehledný úsek pozemní komunikace, nehrozí žádné překvapení ze zatáčky nebo jinak omezené viditelnosti (typicky parkující auta);
  • neexistuje možnost kolize s automobilem.

Vzhledem k jisté složitosti situace jízdy na kole po přechodu pro chodce z pohledu zákona je pochopitelné, proč se mnohé autority uchylují k velmi zjednodušujícímu výkladu. Jistě je jednodušší a z hlediska vyšší bezpečnosti lidí na kole i lepší tvrdit, že při přejíždění přechodu na kole musíte z kola sesednout, než vysvětlovat, co to znamená vjíždět na silnici z místa mimo pozemní komunikaci. Lze však formulovat i výklad věcně správný a právně nezavádějící: Na přechodu pro chodce jako cyklista musíte dát přednost autům, proto doporučujeme z kola sesednout a kolo vést jako chodec.

Pokud se rozhodnete z kola sesednout, pak se podle zákona stáváte chodcem: chodec je i osoba, která […] vede jízdní kolo (§ 2 písm. j) zákona č. 361/2000 Sb.). Znamená to, že když vstoupíte na přechod a kolo povedete vedle sebe, potom vás řidiči vozidel jako chodce nesmí omezit ani ohrozit (samozřejmě nesmíte vstoupit před bezprostředně blížící se vozidlo). Můžete s kolem přecházet a požívat práv, které přechod pro chodce pěším dává. O povinnost se nejedná, ale sesednutí z kola u přechodu lze často doporučit, neboť:

  • jste ohleduplní vůči chodcům na přechodu;
  • vůči řidičům aut jste více předvídatelní;
  • řidiči aut vám při přecházení dávají jako chodci přednost;
  • zvyšujete svou osobní bezpečnost.
Paní na protější straně kolo po přechodu v této situaci správně vede. Na přechodu je mnoho chodců, které člověk na kole nesmí omezit ani ohrozit, a proto je nejlepší kolo vést. Naopak pán na bližší, “naší straně” fotografie, by měl v případě úmyslu překonat komunikaci na druhou stranu kolo vést a být tak ohleduplný vůči pěším. Z fotografie však není zřejmé, zda na protější straně není ulice ve směru přechodu, a zda tak přechod hned neopouští a nepokračuje mimo něj. Jízda na přechodu ve světelné křižovatce však může být nebezpečná, člověk nemusí vědět, kde mají vozidla zelenou a kde se může ocitnout v jejich cestě. Proto je nejbezpečnější na světelné křižovatce sesednout z kola a stát se chodcem.

A co se tedy nesmí?

Jak jsme již psali výše, neexistuje povinnost sesednout z kola při vjezdu na přechod, takže za samotnou jízdu na kole po přechodu pro chodce pokutu dostat nemůžete. Za co však v podobné situaci můžete být potrestáni?

  • Neuposlechnutí příkazové značky “Cyklisto, sesedni z kola” (pokud je taková značka u přechodu či na konci cyklostezky umístěna);
  • jízda po chodníku – vjíždíte na přechod z chodníku anebo na jeho druhé straně vjíždíte na chodník, nikoliv na cyklostezku; po chodníku jezdit na kole nesmíte.
  • nedání přednosti přijíždějícím vozidlům při vjezdu na kole na přechod pro chodce;
  • omezení nebo ohrožení chodců na přechodu.
V této situaci opravdu existuje povinnost daná příkazovou značkou sesednout z kola a kolo po přechodu vést.

V reálném provozu

Šedivá je právní teorie, zelená se strom života jízdy na kole po městě. Jak se optimálně zachovat u přechodu pro chodce záleží na mnoha faktorech:

  • jedná se o světelně řízenou křižovatku?
  • jaká je přehlednost úseku?
  • jaká je intenzita motorového provozu?
  • jaká je intenzita pěších na přechodu?

Modelové situace a praktické rady sepsali již kolegové z Prahy a jejich přečtení doporučujeme. Samozřejmě kromě úvodního tvrzení, že “podle předpisů nesmíte na přechod na kole vjet” 🙂 Můžete, ale musíte vědět, co z toho pro vás vyplývá a že nepožíváte stejných práv jako chodec.

Na sdruženém přechodu pro chodce a přejezdu pro cyklisty platí stejná práva a povinnosti, jako na přejezdu pro cyklisty. Motorista nesmí ohrozit cyklistu na přejezdu, cyklista musí vjíždět na přejezd pro cyklisty opatrně tak, aby přijíždějící řidiče nedonutil k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy. Na sdruženém přejezdu s přechodem se chodci a cyklisté pohybují společně vpravo a nesmějí se vzájemně ohrozit.
Na přechodu na ulici Žabovřeská je sesednutí z kola po většinu dne nutností. Po komunikaci projede v pracovní den 44 tisíc a více automobilů a aby se člověk bezpečně dostal na druhou stranu, je nezbytné z kola sesednout a stát se chodcem.

Dva a půl tisíce lidí na kole vyráží zachránit Brno

Brno (2. května 2018) – Téměř dva a půl tisíce účastníků se letos zapojí do květnové kampaně Do práce na kole, kterou v Brně již posedmé pořádá Nadace Partnerství. V porovnání s loňskem se jedná o šest set zájemců více. Brno je hned po Praze městem s nejvyšší účastí, celkově po Česku vyrazí každý den bez auta šestnáct tisíc zaměstnanců. Cílem kampaně Do práce na kole je motivovat co nejvíce lidí, aby jako dopravní prostředek po městě používali jízdní kolo nebo jakoukoli bezmotorovou formu dopravy včetně běhu a chůze.

Velká jarní cyklojízda 2018 v Brně. Foto Jakub Kriš.

Když lidé přestanou denně jezdit autem, zlepší tak nejen svou kondici, náladu a možná i vztahy s kolegy, ale přispějí i k čistšímu ovzduší a celkově příjemnějšímu a bezpečnějšímu městu,“ podtrhuje hlavní misi kampaně její brněnská koordinátorka Anna Petříková.

Heslem letošní Kampaně je Zachraň město! „Každý, kdo si vybere šetrnou dopravu na vlastní pohon, zachraňuje své město a stává se superhrdinou,“ vysvětluje Anna Petříková.

V rámci soutěže se účastníci mohou zapojit hned do několika kategorií zaměřených na pravidelnost, délku jízd či kreativitu. Zaměstnavatelé zase mohou bojovat o titul Cyklozaměstnavatel roku. „Kampaní bychom chtěli motivovat zaměstnavatele, aby svým pracovníkům vytvořili pro dojíždění na kole co nejlepší podmínky, jako je instalace stojanů, sprch a šaten,“ rozvádí myšlenku kampaně Anna Petříková. Podmínky v zaměstnání jsou totiž často klíčové při rozhodování zaměstnanců, jak se do práce dopravit.

Na slavnostním vyhlášení 5. června Otevřené zahradě Nadace Partnerství získá vylosovaný výherce se stoprocentní dojížďkou hlavní cenu – kolo od Cyklospecialit. Za měsíc v pedálech čekají týmy další ceny – vstupenky do vily Tugendhat od Muzea města Brna, poukazy na víkendový pobyt v zařízení Cyklisté vítáni, software Zoner Photo Studio, helma a světla od Citybikes, poukazy na Rekola či Autonapůl.

Více na www.dopracenakole.cz